Únor 2009

Psí oběd

28. února 2009 v 18:26 | VYTPJ
Tak. Mám tady pěkný obrázek, mně osobně se moc líbí. Nesnáším ale, jak tomu blogaři říkají, kusovky. Pár se jich snese, když jsou hezké, i já tady nějaké mám. Ale když už, tak odteď jen s textem. No a protože jsem obrázek nazvala "Psí oběd", dám vám sem recept pro pejska.

Reklamy sem!

28. února 2009 v 18:11 | VYTPJ |  Reklamy sem!
Tak jsem tu trochu promazala reklamy. Nevšímáte si článku k tomu určeném! Ani se vám nedivím. Je tak šikovně schovaný, že bych ho možná taky nenašla. Proto odteď pište své reklamy sem, do tohoto článku. Všechny ostatní budu nemilosrdně mazat.

Jen tak píšu.

25. února 2009 v 19:50 | VYTPJ |  co nového
Co je tady nového. Za prvé, mám nové SB, Jetus. Její blog je tady! Dipl dodělám.
Za druhé, co nového s Průzkumníkem. Ti veterináři mají bezvadně vymyšlené stříkačky. Zaseknou se, člověk přitlačí a nejdnou vyplcne polovinu! Ucho se nadále zhoršuje.
Za třetí, už nevím kdy to bylo, ale bylo vás tady 32, což je rekord! Moc děkuju.

No, tak to je asi vše. Možná dnes ještě něco napíšu.

chudák :-(

24. února 2009 v 10:47 | VYTPJ |  zajímavosti
Mám tady zkopírovaný článek o nalezeném vlkovi. Co na to říkáte?

pomoc

24. února 2009 v 8:10 | VYTPJ
Prosím vás, jak se to dělá, že napíšete třeba dvě věty a zbytek se rozbalí, teprve až kliknete na celý článek? Nemůžu na to přijít.

Pokus o vyprávění

23. února 2009 v 17:33 | VYTPJ |  deníček
Tohle je pokus o vypravování křečkem Průzkumníkem. Snad se líbí.

Můj výlet po bytě

Ahoj, jsem tady já, křeček Průzkumník. Když čtete nadpis, asi si říkáte, že jsem utekl, co? Ale kdepak. Jednoduše jsem si vlezl paničce do ruky, tam na mě čekal oříšek a kousek papriky. Mňam. A potom začal můj výlet. Panička šla a měla mne v rukách. Dávala mi prozkoumávat všelijaké police, skříňky, stoly, židle....Nejlepší místnost v bytě je kuchyň. Co tam bylo dobrůtek! Dostal jsem kousek suchého chleba, rozinku a dokonce mandli! Samosebou, že mne ten náročný výlet zmohl. Proto jsem si se všemi svými poklady zalezl do pelíšku a spinkám. Musím nabrat síly na příští den.

Tábor

21. února 2009 v 16:39 | VYTPJ |  o mně
Moc ráda bych jela na jeden tábor, ale rodičům se nelíbí, že tam nikoho neznám. Mě by to zas až tak nevadilo, mimo to tam znám jednu holku z internetu. Já si totiž předsevzala, že konečně pojedu na nějaký tábor se zvířaty. No a tam se jezdí na koních, což mě moc baví, i když jsem v tomto oboru ještě začátečník. Tak uvidím, jak to dopadne.

Průzkumník Kosočtverček

21. února 2009 v 10:55 | VYTPJ |  křečci
Tak, zjistila jsem, že se většina lidí mylně domnívá, že se můj křeček jmenuje Průzkumník. To je omyl. Jmenuje se Průzkumník Kosočtvereček. Přišel k tomu tak, že všechna má zvířátka mají jméno na K, je to už takový zvyk. No a když jsem si tohohle křečka vybírala, všechno očichával, zvědavě pánačkoval a prozkoumával okolí. Tak to byl Průzkumník. Aby ale bylo dodrženo jméno na K, zjistila jsem, že zepředu vypadá jako kosočtvereček a bylo to. Průzkumník Kosočtvereček. Myslím, že takové jméno hned tak někdo nemá.

sukulenty

21. února 2009 v 10:46 | VYTPJ |  o mně
O Vánocích jsem si zasadila pár sukulentů. (Spíš přesadila, tehdy už byly trochu vyrostlé.) Sice mám radši kaktusy, ale ty mi obvykle při mé šikovnosti spadnou na nohu, uschnou nebo se s nimi něco stane. Takže teď mám čtyři sukulenty v pidimističce. Moc se mi líbí dva z nich, shodou okolností nejrychleji rostou a na jaře je asi umístím do samostatného květináče. Mám na ně i samozalévací vynález. Ve dně kelímku je kružítkem udělaná malá dírka přelepená papírovou lepkou. Kelímek naplním, dám do misky a pomalu prosakuje voda. Taky se musím pochlubit, že když někdo nosí brýle, sundá si je a kouká se přes tu dírku, vůbec brýle nepotřebuje. Ale to jen tak pro zajímavost. Možná sem někdy vyvěsím i fotku, abyste si rostlinky mohli pěkně prohlédnout. Ještě se vás zeptám - jak to děláte, že u delších článků napíšete třeba úvodní větu a zbytek se musí teprve rozkliknout? Mně to jaksi nejde. zatím ahoj!

Ohlédnutí....

17. února 2009 v 19:00 | VYTPJ |  co nového
Říkala jsem si, že si blog pěkně projdu, celý od začátku, ať si připomenu co tady bylo. A nestačím se divit. Ano, přímo já se divím, co že jsem to sem dávala. Vlastně nechápu, co tady někteří návštěvníci viděli. V září samé optické triky, obrázky, jen občas nějaký článek, který by mě zaujal....No ale co, třeba si někdy budu prohlížet právě tohle a říkat si: "Jak to mohlo být takhle, to je děsné...." Takže člověk míní a čas mění. S tím nic nenadělám. Ani nevím, proč toto vůbec píšu. Nejspíš jen tak pro zamyšlení.

Tak jsem zase tady

17. února 2009 v 18:34 | VYTPJ |  co nového
Takže. Možná by vás zajímalo, co se za tenhle týden událo. Ve zkratce: Byla jsem nemocná, takže nechodím týden do školy. Průzkumníka jsme předávkovali antibiotikama, ale všechno ve zdraví přežil, absceps se mu vrátil, takže bere antibiotika znova. Ve skříni jsem našla stará céčka, kde jsou i písmena jako G, S, H, A a tak podobně. Podrobněji se vypisovat nebudu, ale přiznám se, že mi blog docela chyběl. Ačkoliv, když jsem nemocná, těžko sem budu chodit, že jo. Tak to je zatím všechno.

Omluva

4. února 2009 v 18:18 | VYTPJ |  co nového
Omlouvám se, ale děje se moc věcí, dobré i špatné, ale všechny mi zabírají čas a já už se nedostávám na blog. Chvilku tu nebudu, asi tak 14 dní. Musím si odpočinout, začínají zase vybafávat písemky, do toho problémy s Průzkumníkem a tak dále....snad to pochopíte. Ahoj! VYTPJ

pomoc s křečkem

3. února 2009 v 15:00 | VYTPJ |  křečci
Víte jak jsem si začala ochočovat Průzkumníka? Nikdy jsem si toho nevšimla, ale má v uchu bouli velkou asi jako hrášek, nevím co mám dělat, teče mu z toho hnis, má to zarudlé, co to je a jestli půjdu k veterináři, jak ho tam dopravím....prosím pokud byste o tom cokoliv věděli napište mi to!

křečulda Průzkumníček

2. února 2009 v 14:29 | VYTPJ |  co nového
Jsem příšerně šťastná! Dneska mi moje kamarádka Any domluvila, abych znovu (zhruba po čtyřicáté) zkusila ochočit Průzkumníka. Mně se nechtělo být pokousaná, co kdyby mě ještě kousl do žíly a já vykrvácela, ne?! Asi mám obludné představy, ale z toho roztomilého zvířátka jde strach. No nic. V obchodě jsem koupila pytel slunečnicových semínek. Teď otevřu klec. Dělám ze semínek cestičku až k mojí ruce. Na ni dám taky semínka a čekám. Průzkumník jde jde jde, rozhodně to není dietní, ale když už, ať je všechno pojištěné. Křeček se blíží. Očmuchává mi ruku - a světe divse, nekouše, ale jde si pro semínka. Začínám jej opatrně zvedat nahoru. Protože je stále krmen, nemá námitky. To je poprvé, co ho mám na ruce. Pokládám jej na stůl, kde je další papání. (Teda dneska se musel přežrat.) Hladím ho. Moc mu to nevadí, spíš hlazení strpí za to, že může žrát. Když už není co by snědl, vrhne se na sáček. Já ho chytím a znovu hladím, to už se mu ale moc nelíbí a tak putuje do klece. Na dnešek nikdy nezapomenu. Musím říct, že příručky, podle kterých jsem až do dneška postupovala, opravdu v tomhle případě byly nanic. V dnešním článku si nedávám pozor na opakující se slova a tak dále, protože se nemůžu soustředit, ale doufám, že mi to prominete. Jsem moc ráda, že mě Any přemluvila zkusit to s křečuldou znova.