Květen 2010

Herbářový problém

29. května 2010 v 15:04 | VYTPJ |  o mně
Jako malá jsem si kdysi četla knížku o rostlinách. Byl v ní popis, jak si udělat vlastní herbář, doplněný krásnými obrázky. Ihned jsem se nadchnula. To musím mít! Krásný duhový sešitek plný barevných kytiček, doplněný o informace kdy a kde byly nalezeny a jejich jméno.
Když jsem poté uviděla nějakou pěknou kytičku, utrhla jsem ji a zasunula do kapsičky. Procházelo mi to několik týdnů, ale potom už byla kapsička plná nadrobených uschlých květinek. Mamka je vyhodila a to byl konec mého herbáře.
Teď musím dělat herbář do školy. A hádejte co. Nemám ho. Ne, že bych na něm nepracovala. Naopak. Sběrem rostlin jsem ztratila několik hodin. Jenže se stala nemilá věc - nechtěly se vylisovat. Místo toho začaly hnít a já je musela vyhodit. V pondělí se odevzdávají a já marně přemýšlím, co mám dělat. Dát tam jen obrázky? Napsat, že mi shnily? Nebo jít do přírody, něco natrhat, nalepit a nemyslet na to, co se s neusušenými květinami stane?
Zkrátka, herbářům se u mě moc nedaří.

Kaštánek.

27. května 2010 v 18:01 | VYTPJ |  křečci
Včera večer jsem už chtěla jít spát. Bylo mi ale divné, že Kaštan nelozí po stropě jako obvykle. Jasně, že je to zbytečné, ale přece jenom bych ho mohla zkontrolovat.... Po odvalení kokosáku jsem uviděla Kaštánka, jak je stočený do klubíčka a nehýbe se. Zaječela jsem, protože mi připadalo, že je mrtvý. Ale nebyl. Dýchal. Sice s přestávkami, ale dýchal. Vzala jsem ho na ruku a cpala mu pod čumák dobrůtky, ale nereagoval, jen tak ležel s otevřenýma očima. Občas udělal packou nějaký trhavý pohyb. Jednou se dokonce protáhl, a to se mi zdálo, že už je v pohodě, ale potom zase ležel na zádech a nic nedělal. Bylo to příšerné. Veterinář už měl zavřeno. Co teď? Rodiče mě přesvěčili, ať počkám do rána.
A ráno? Kaštánek se nehýbal. Napadlo mě, jestli zase leží a nereaguje. Ale nebylo to tak. Byl ztuhlý. Tak jsem přišla o svého v pořadí šestého křečka. Čtyři z nich umřeli, nebyl jim ani rok. Napadá mě, co to má za smysl. Skamarádit se s křečounem, pár měsíců si s ním hrát a pak se smířit s jeho smrtí. S Kaštaniskem jsme se kamarádili asi měsíc a půl. Mamka tvrdí, že je u nás asi nějaká špatná zóna. Už nechci dalšího křečka. A kdyby přece jen ano, tak džungaráka. Aby mi nepřipomínal Lupínka, Mandličku nebo Kaštánka.

Ahoj blogu!

23. května 2010 v 15:17 | VYTPJ |  co nového
Nenapsala jsem už víc než tři týdny, ale přesto blogouš každý druhý den kontroluju. Je to normální?
Ve škole máme hrozný domácí úkol. Co je "nosičem zvuku" u polyfonů? Jak vzniká hudba na hřebíčkových hracích strojcích? Jak to mám vědět? V tomto ohledu mi nedal uspokojivou odpověď ani Google.
A Kaštan? Má koupenou novou podestýlku, takové granule. Uvidíme, jestli budou lepší než piliny. Taky zvládl rozcupovat několik vymyšleností z kapesníků, sena a papíru, rozhlodal pár krabiček, obrátil několikrát domeček vzhůru nohama, natahal si do něj suché chleby a spí. Jako obvykle.

Odraz v zrcadle

2. května 2010 v 18:43 | VYTPJ |  křečci
Z jakého důvodu míváte dobrou náladu? Mně se dnes velmi líbily dvě věci.
Zaprvé, Černá zmije oproti očekávání ve třetím dílu nezemřel, což mne potěšilo.
Zadruhé, což je možná zajímavější, se dnes Kaštan lekl svého odrazu v zrcadle. Vesele jsem ho dneska vytáhla z klece (trochu se sice bránil a chtěl mne kousnout, ale nakonec se to vyřešilo). Potom jsem jej zvedla a natočila k zrcadlu. Pořádně sebou trhnul a utíkal po mé ruce pryč. A to se prý křečci orientují hlavně podle čichu :D
Teď to vypadá, že Kaštánek pohrdl svým pelíškem a nastěhoval se zpět do domečku. Jistota je jistota, co kdyby mu to tam chtěl nějaký jiný křeček zabrat. ;-)