Fronta na oběd

6. listopadu 2010 v 19:01 | VYTPJ |  o mně
Když jsem chodila do staré školy, fronta na oběd byla přímo vzorová. Všichni stáli úhledně vyrovnaní v řadě za sebou. Kdo se pokusil předbíhat, byl zařazen až na konec řady. Fronta se někdy táhla uličkou, různě se stáčela a často se vůbec nedalo odhadnout, kde končí.
A teď? U dveří je namačkaný chumel děcek. Všichni se snaží protlačit co nejvíce dopředu. Lidé jsou na sebe namačkaní jako sardinky v krabičce. Když někdo zakopne o cizí nohu a spadne, vlastně se jenom víc opře do všech kolem sebe. Vznikne vlna a padá až ten na konci.
Ze začátku jsem stála vzorně na svém místě a nechala se předbíhat. Potom jsem se naštvala. Když můžou oni, tak proč ne já? Takovéhle myšlenky mi vířily hlavou, když jsem poprvé předbíhala. Výsledek byl uspokojující. Sice jsem byla zavalena tak, že se nedalo skoro dýchat, ale na oběd jsem se dostala o dost dřív. Po nějaké době úspěšné aplikace této metody mě napadla myšlenka, týkající se právě fronty.
Kdyby každý každého předběhl, mělo by předbíhání nějaký smysl? Nemělo. Když se devět lidí dostane na oběd o chvilinku dřív, desátý taky může čekat pěkně dlouho. Žádný čas se nezíská - čekání se jen přehodí na ostatní. Vlastně si tím bereme čas někoho jiného.
Od té doby zase stojím na svém místě a pozoruji, jak mě předbíhají ostatní, neuvědomující si, že mi berou čas. Řešení? Kdesi v dálce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Merkitys Merkitys | Web | 6. listopadu 2010 v 19:19 | Reagovat

Já myslím, že si to uvědomují, ale spíš je jim to jedno XD.

2 Týna.MAT Týna.MAT | Web | 6. listopadu 2010 v 19:24 | Reagovat

Netrápí je to.. U nás se naštěstí nepředbíhá.. Jen čas od času učitelé a to se dá přežít.. :)

3 idees idees | Web | 6. listopadu 2010 v 19:54 | Reagovat

mluvíš mi z duše=) na základce jsme stáli v řadě za sebou jako čuníci a ,předbíhači' byly nemilosrdně zařazeni na konec. do jídelny to byly tři patra po schodech a fronta stála až dolů. na gymplu je to přesně jak říkáš - chumel u dvěří. předbíhají jen sekundy - jako primáni se ještě báli a teď si přijdou starší. ale vždyť i my jsme to dělali...a letos se snažili i prváci, ale těm učitelé hodně rychle vystvětlili, jak to u nás chodí :D

4 ,, Anet " ,, Anet " | Web | 7. listopadu 2010 v 11:30 | Reagovat

Jim je jedno, jestli bude někdo cemrat, když předběhnou. Já to upřímně nenávidím, dojdu na oběd dříve s vidinou, ( jeden učitel nás pouští i o 15 minut.) že nebudu muset čekat, pak dojdou 3 ročníky a všechno se to navalí dopředu. Na zabití, nadávám jak prase a stejně mi je to k h***u

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 7. listopadu 2010 v 22:12 | Reagovat

Theorie hromadné obsluhy s předbíháním nepočítá ...

6 Mummye Mummye | Web | 12. listopadu 2010 v 19:56 | Reagovat

Na gymplu jsem chodila do dvou jídelen-v té prní byly vždycky hrozně dlouhé fronty,  ale nikdo nepředbíhal. Pak jsem začala chodit do jiné, tam nejdřív nikdo nechodil, ale teď jsou tam taky hrozný fronty. Ale nikd nepředbíhá.
Zato u nás v bufetu je to šílený-tam se prostě musíš procpat co nejdřív ke stolečku, jinak se na tebe dostane řada až v půlce hodiny. Nebo se musíš snažit nějak předběhnout a vystrčit ty předbíhajíccí.

7 Nany Nany | Web | 12. listopadu 2010 v 20:51 | Reagovat

Zajímavá úvaha..

8 Nika Nika | 6. prosince 2010 v 17:51 | Reagovat

Vím, o čem mluvíš - já jsem v tý frontě namačkaná taky ;D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama